Obyvatelstvo Egypta je tvořeno několika etniky. Jedním z nich je i kmen pastýřů kočujících především v oblasti Sahary a Sinaje, beduíni. V zemi jich žije něco kolem půl milionu a jejich majetkem jsou stáda koz a velbloudů. V čele kmene stojí náčelník a funguje tu i dělba práce; ženy se starají o stany a muži o zvířata. Beduíni patří k velmi pohostinným lidem a svůj tradiční způsob života si udrželi až do současnosti.
Za nejstarší národ v dějinách bývají často považování Núbijci, kteří žijí hlavně v oblastech sousedících se Súdánem. Původně obydlovali území, které bylo zatopeno Asuánskou přehradou. Ačkoli se toto obyvatelstvo muselo z původního místa vystěhovat, snaží se o uchování původního způsobu života. Ten je spjat především s řekou Nil, která Núbijce provázela celým životem. Na severozápadě Egypta žijí Berbeři, kteří na rozdíl od pohostinných beduínů preferují uzavřenější způsob života, bez vlivu okolí. Jejich kultura se však pomalu ale jistě vytrácí. Berbeři se nepovažují za Egypťany, rádi by v zemi místo asfaltových silnic viděli tradiční karavany s velbloudy.
Na Britských ostrovech je tématem číslo jedna počasí, v Egyptě je to rodina. Ta je pro místní obyvatelstvo velmi důležitá, není proto divu, že pokud se vás budou ptát, jak se máte, zeptají se automaticky také na vaši rodinu. Uspořádání v rodině je do jisté míry stále tradiční. V čele rodiny stojí muž, který ji živí. Tím rozumějte i staré rodiče či sourozence, je-li to zapotřebí. Od ženy se očekává, že se co nejdříve vdá a postará se o manželovu domácnost, přivede mu na svět děti, nejlépe syny. Po svatbě žena odchází do manželova domu, proto jsou populární svatby mezi bratranci a sestřenicemi, kdy žena nemusí odcházet do cizího prostředí. Žena může být zapuzena z několika důvodů, například když je neplodná. Manželské smlouvy jsou na rozdíl od nás v Egyptě samozřejmostí, manželé si v nich stanoví jakési role, které budou v manželství zaujímat.
Krom toho, že jsou místní velmi komunikativní a budou se o vás chtít dozvědět co nejvíce, jsou to především obchodníci. Dáte-li jim příležitost, aby vás dostali ke svému obchodu či stánku, s prázdnou odtud rozhodně neodejdete. Máte dvě možnosti: buďto řeknete rovnou ne a bez zájmu odejdete, pokud to nemáte v povaze nebo vás zboží opravdu zajímá, nezapomeňte smlouvat.
Většina obyvatel se hlásí k islámu asi sedm procent se hlásí ke koptskému křesťanství, najdete zde i lidi vyznání židovského, katolíky či pravoslavné. Rytmus dne je zde dán již samotnou vírou. Pětkrát denně uslyšíte z minaretů hlas vyzývající k modlitbě. Mešitu můžete samozřejmě navštívit, někde je to zdarma, jinde za poplatek. Arabové jsou velmi citliví na svou víru, je proto nutno respektovat některá pravidla. Před vstupem do mešity se vždy vyzujte. Boty můžete nechat venku nebo je vzít s sebou. Vždy je ale musíte nést pouze v levé ruce a podrážkami k sobě. Někde můžete za drobné koupit i igelitový sáček. Za slušné se u žen pokládá, když si před vstupem do svatostánku zakryjí vlasy a ramena. Islám je v zemi sice státním náboženstvím, ale rozhodně není základem zákonodárného systému. Během postního měsíce Ramadánu jsou restaurace i obchody přes den zavřeny.
Důležité je dodržovat také pravidla oblékání. Muži nosí většinou lněný hábit či dlouhé kalhoty a triko. Lidé z vyšších tříd vyznávají často západní styl oblékání, klasickým oblekem proto nic nezkazíte. Pro návštěvu památek je vhodný sportovní oděv. Klasické kraťasy nosí místní jako spodní prádlo, proto se jim raději vyhněte úplně. Přijatelné jsou tříčtvrteční kalhoty. Samozřejmě záleží také na tom, kam vyrazíte.
V turisticky vyhledávaných oblastech jsou lidé zvyklí na to, že ne vždy je oblečení návštěvníků země v souladu se zvyky. Naproti tomu na vesnici lidé očekávají, že se jejich tradice dodržují. U žen jsou pravidla také jasně daná. Ve městech si můžete dovolit sukni pod kolena i boty na podpatku. Rozhodně byste se měly vyhýbat hlubokým dekoltům a odkrytým ramenům. Dlouhé rukávy se v horku, které zde panuje mohou zdát zvláštní, ale určitě vás ochrání před silným sluncem.